Duše zhi náleží prvku vody, tedy ledvinám. Představuje ducha určení (je podstatou DNA), cílevědomost, vůli. Její ctností je moudrost. Jejím hlavním úkolem je moudře hospodařit s s esencí, kterou uschovává a poskytuje všem orgánům. Aby toto dobře fungovalo, je nezbytná moudrost. S tím přichází schopnost dovršení svých cílů, pocit bezpečí a něhy.
Při nerovnováze může docházet buď k tomu, že:
Projevy duše najdeme na úrovni jednotlivých orgánů, jak je výše popsáno. K disharmonii řízení jednotlivých složek psychiky, dochází z důvodů zranění duše shen sídlící v našem srdci, a to z důvodů prožitků pocitů viny, strachu, zármutku, ublíženosti a hněvu. Naopak, pokud jednotlivé složky psychiky nejsou pod vyrovnanou kontrolou duše shen, emoční výkyvy na pozicích jednotlivých orgánů se stupňují, stupňuje se emoční strádání a zranění na duši shen. Jde o ,,začarovaný kruh“. Jakákoliv nerovnováha mezi shen a jednotlivými projevy duše tedy vede k emoční poruše, ta může dále způsobit poruchu mentální nebo onemocnění na fyzické úrovni. Z praxe je vidět, že k nemoci se člověk rozhoduje v okamžiku neúnosnosti svého psychického stavu. Čím je nemoc závažnější, tím dlouhodobější nebo bolestivější byl emoční stav člověka. Duše si našla způsob řeči v symbolech, a tímto symbolem je charakter nemoci. Prostřednictvím zdravotních problémů se dozvídáme jací skutečně jsme, co jsme nezvládli, kde jsme uvízli, jaký psychický problém zřírá naše nitro. Proces uzdravování nám naopak ukazuje, co jsme dokázali, komu jsme odpustili, jakou překážku se nám podařilo zdárně překonat, který kámen tížící naši duši jsme konečně odvalili.
Cesta ke zdraví je proto cestou objevování své vnitřní podstaty , svého vnitřního ,,Já“. S uvědoměním si pravé podstaty ,,Já“ jde ruku v ruce zbavení se pocitů viny a strachu, dochází k hojení duše. Člověk se bez poznání svého vnitřního ,,Já“ stává pouhým nástrojem ega. Vnitřní ,,Já“ je bez viny, strachu a ostatních negativních iluzí. Jde o pravou podstatu vesmíru, dokonalost a lásku. Ukazuje se, že konkrétní zdravotní stav lze navodit na základě sebepozorování a sebeposuzování. Jsou-li výsledky obou procesů přiměřené, panuje efekt zdraví, jsou-li nepřiměřené, může se objevit příznak konkrétní nemoci. Základem je tedy nutnost pochopení, co je na člověku dobrého, pozitivního a nutnost rozvíjení těchto kvalit samotným člověkem. Současně je nutné zabývat se tím, proč to, co bylo dobré se dostalo mimo rovnováhu. Je nutné hledat příčinu, proč se duše nachází v daném stavu a přes pochopení samotného člověka dosáhnout celistvosti.
Závěr:
Z výše uvedeného je zřejmé, že bez změny životního stylu a životní strategie, odhalení nebezpečných psychických strádání, starých a nevyřešených traumat, bez odhalení příčiny útěku k nemoci, je obtížné navodit stav zdraví.
Na pozadí každého onemocnění je stagnace, stísnění, zablokování se, zauzlení se nebo napětí vyvolané emočními prožitky vyplývajícími z pocitu viny a strachu. To přináší onemocnění plné nebo prázdné povahy. Z těchto patologií se pak rodí symptomy jako je horkost, vlhkost, zahleněnost, suchost apod. Cílem TCM je najít kořen onemocnění. Je nezbytné pracovat s duší člověka a docílit jeho celistvosti. Teprve pak není život člověka smýkán emocemi, ale dostává se pod kontrolu jeho jasnějšího vědomí. Člověk si pak život začíná vědomě řídit sám. Tím se mění základní kvalita jeho bytí, dochází k přetransformaci vědomí. Vědomí se dostává do souladu s vibracemi vesmíru, člověk dociluje prožitku celistvosti a celistvost představuje zdraví.
